Přidat názor k článku Trochu jsem se spletla aneb Mé první hlídání

No, Monty, je čistě Tvoje věc, jak chápeš své povinnosti vůči komukoliv, své závazky, a svoji zodpovědnost. To, jak to popisuješ, je Tvůj způsob, který Ti těžko já budu brát (proč bych měla, že?), ale je to příliš volné pojetí, které kdyby to tak praktikoval každý, by vedlo k velkému chaosu (aspoň to tak cítím). Já zodpovědnost neberu jako zbytečný opruz. Já zodpovědnost cítím jako projev mé vůle vycházet vstříc druhým a buď jim pomáhat, nebo jim aspoň neubližovat. Zodpovědné je např. vést dítě tak, aby nekradlo a nevraždilo, kdybych poňoukala syna ke krádežím, bylo by to nezodpovědné, protože jeho následná činnost by ubližovala jiným lidem. Stejně tak v manželství neberu "zodpovědnost za manžela" jako něco ve smyslu že po něm budu chodit a jánevím volat za něj do práce, že je nemocný a podobné blbosti. Chápu to jako vztah dávání a braní - já si přeji, aby byl ke mně hodný, něžný a chápavý, takže logicky já vůči němu budu také hodná, něžná a chápavá. Od manžela, kterému budu denně spílat, házet po něm válečky a boxovat ho, můžu jen těžko očekávat něhu, lásku a pochopení. To já cítím jako svoji odpovědnost - pozor, ne za manžela, ale za náš vztah. Když si celé roky neudělám čas na to s manželem si popovídat, těžko můžu čekat, že náš vztah vydrží bez nehody desítky let.
M.