Přidat názor k článku Trochu jsem se spletla aneb Mé první hlídání

No, na druhou stranu musíš uznat, že takhle většina lidí život žít nemůže. Že musejí překonávat daleko víc překážek, když mají vstávat třeba v půl páté ráno, aby byli v práci na šestou, jsou v zaměstnaneckém poměru a šéfové po nich chtějí modré z nebe a včera bylo pozdě, anebo maminky na mateřské, když třeba nemají tolik peněz, aby mohli zajít s dítětem kdykoliv na oběd do restaurace, musejí denně vařit, nemají k dispozici chůvu, a tedy si neurčují dobu vstávání, protože tu jim určují děti:-) atd. Pak těžko mohou mít celý den dle svých představ, nevládnou totiž svým časem tak, jako třeba Ty. A Monty, PAK teprve je obzvlášť potřeba umět vypnout. Na druhou stranu v případě mamin na MD zase má třeba jejich manžel tu zodpovědnost, že by upachtěné a uondané manželce měl dopřát nějaký čas na odpočinek a měl by převzít zodpovědnost za péči o dítě, případně za nějaký díl domácích prací. A ber to tak, jak to píšu, protože valná většina rodin NEMÁ peníze na chůvy, hospodyně, kuchařky atd. Takže chci napsat ještě něco. Řídíš-li si svůj život popsaným způsobem, určuješ-li si u většiny věcí, zda je budeš v tu chvíli dělat podle toho, jestli se Ti zrovna chce, protože si to nějakým způsobem můžeš dovolit (ať volbou povolání, nebo finančními prostředky na pomocnice v domácnosti), tak pak se Ti to hezky mluví o tom, že se cítíš "mladá" proti svým spolužačkám a hezky se Ti to kritizuje, že mají pořád jen myšlenky na děti. Vlastně to od Tebe není fér, protože vůbec nebereš v potaz jejich rodinnou situaci. Je jasný, že když můžeš kdykoliv dítě strčit chůvě a vařit či uklízet, jen když se Ti chce, že Tvé myšlenky jsou daleko volnější - prostě NA TO MÁŠ ČAS. Kdybys šrotila úplně stejně jako převážná část mamin na MD (někdy i naprosto bez pomoci kohokoliv), tak bys tu hlavičku měla taky zaplněnou dítětem, vařením, úklidem, a byla bys tak uštvaná, jako kdokoliv ze Tvé třídy. Viz onen vtip - pozvali mámu od dvou dětí předškolního věku na oběd do restaurace. Hezky si povídali, objednali si, číšníci byli příjemní a interiér dýchal nostalgickou atmosféru dob, kdy chodila na večeře při svíčkách se svým přítelem. Číšník donesl chod, všichni se v přátelském hovoru pustili do jídla... a milá dáma, aniž by zapochybovala o smyslu svého konání, rozpitvala svou porci na rybičky...
Takže nejdřív se zamysli nad dosahem svých slov, a pak teprve kritizuj.
M.