Přidat názor k článku Trochu jsem se spletla aneb Mé první hlídání

Sakra, Šáry, mě do toho nepleť. Já si nestěžuju. Jen nadhazuju Monty, že to má možná trochu snažší (v něčem), než možná její spolužačky (ale zase to má v jiných věcech třeba těžší, samozřejmě). Tj. zastávám se jejích spolužaček, že mají tak trochu nárok být mírně ulítlé (z hlediska Monty). Já si v této oblasti nestěžuju - v podstatě si život taky ulehčuju, jak se dá, úklid nijak neprožívám, ve všední den nevařím obědy (oba mí chlapi chodí na obědy v práci a škole, a já to oželím), vstávat pravda musím v šest kvůli dojíždění, ale mám dopoledne volno (dokonce nějakou dobu musím trávit ve městě, což mi docela vyhovuje, když neleje a nemrzne:-)))... Ale jako abys nemyslela, babička teďka už taky tolik nehlídá. Jen chodí pro syna do školy, když já jsem v Praze na školení. Jinak prázdniny (dvakrát dva týdny) - a to spíš proto, že ho chce babička, ačkoliv mně se to taky celkem hodí... No a mám určitou jistotu (i když ne absolutní, samozřejmě), že když já opravdu padnu na ústa, tak tu kromě manžela budou ještě dvě babičky a spolu se nějak podělí o nejnutnější péči o syna (jako třeba letos v létě, nebýt jich, tak by syn frčel šupem zpátky do staré školy). --- Však taky připouštím, že mám na sebe a své koníčky mnohem víc času než průměrná matka dětí, která ještě notabene chodí do práce...
M.