Šla jsem studovat vysokou školu, když synovi byly dva roky. Do školky mohl nastoupit až v únoru, kdy mu bylo 2,5. Ta doba od září do února byla dost náročná. Sice jsem ve škole měla povinných cvičení a přednášek docela málo(šlo se s vyučujícími domluvit), ale časově to bylo dost rozházené. Naštěstí syna hlídala tchýně, která již byla v důchodu. Ale to vožení tam a zpátky nebylo nic moc. Přišly samozřejmě i rozpory týkající se výchovy. Taky mě nepřidaly tahanice se sociálkou, která mě vyhrožovala pokutou (asi 50000), že jsem jim neoznámila, že studuji. Kdybych to udělala mohla jsem mít paradoxně mateřskou o 100 korun vyšší. V únoru syn nastoupil do školky a mě samozřejmě, ač jsem byla bez příjmu, vzali rodičovský příspěvek. Po roce jsem začala platit poplatek za delší dobu studia (již dříve jsem studovala jinou vysokou školu)a to první rok 1800 a potom téměř 3000 Kč měsíčně. Vysoká škola mi toto neodpustila, ačkoli jsem byla bez příjmu a studovala jsem s velice dobrým prospěchem (promovala jsem s vyznamenáním). Z této doby mi zbyl pocit hořkosti, že o rodiny s dětmi tu nikdo moc nestojí a podpora vzdělávání v jakémkoliv věku je jen žvást.
Předchozí