Myslim, ze je dulezite se o praci u puvodniho zamestnavatele zajimat a promluvit si s lidmi, kteri jsou vstricni a maji rozhodovaci pravomoc a umet/moci jim nabidnout to, co je pro firmu dulezite. Mam dvojcata, od jejich jednoho roku s nima ziju sama a od jejich dvou let jsem se zacala zajimat o moznosti nastupu do prace. Smluvila jsem si schuzku s generalnim reditelem a nabidla mu moznosti, jak bych mohla zamestnani resit. Nabidla jsem mu castecny uvazek, s tim, ze budu jeden den v tydnu v praci a zbytek odpracuju doma (bydliste mam 100 km od zamestnani). Reditel souhlasil - znal moji praci a vedel, ze budu pro firmu prinosem (no, uprimne receno, moc jsem tomu reseni sama neverila, proste jsem to zkousela, jestli by mi na neco podobneho nekyvnul - pracuju v pomerne konzervativni firme a jsem personalistkou, u kterych se predpoklada, ze jsou obvykle na pracovisti). Nyni pracuju na plny uvazek - do Prahy jezdim z Jablonce 2-3krat tydne, kdy jsou holcicky ve skolce, popr. u mych rodicu, dvakrat mesicne je hlida najata pani. Zbytek casu delam po nocich - a 4 az 5 dni v tydnu se muzu venovat svym beruskam. Nerikam, ze na podobne reseni pristoupi kazdy zamestnavatel. Nic se vsak nezkazi aktivitou, kdy clovek nabizi sefovi ne problem, ale jeho reseni a ma rozmysleno, jak co bude delat, aby dostal svym slibum.
Předchozí