Měla jsem super práci, významnou pozici dělala do 28 let. Myslela jsem, že brzy po narození potencionálního dítěte nastoupím zpět do práce.
Problémy:
1 - posoudila jsem reálně své šance a zjistila, že tato pozice se s malým dítětem dělat nedá.
2 - vzhledem k pracovní době od 7:00 do půlnoci se zdála nereálná i šance vůbec otěhotnět
Můj manžel dítě odmítal 10 let, pak když řekl, že ano, okamžitě jsem vysadila prášky, protože jsem věděla, že ho to může zase přejít :))
Otěhotnět se opravdu nezdařilo, tak jsem změnila práci, za ne tak prestižní, ne tak dobře placenou (ale ne špatně placenou), zajímavou, kde se zdálo možné pracovat i s malým dítětem. O tom, že se dětem nebráním jsem otevřeně při pohovoru mluvila, ale moc mě chtěli, tak mě vzali :)) Po nastoupení jsem do měsíce otěhotněla :))
Po narození dítěte jsem zjistila, že ač jsem si myslela, že jsem tvrďák, tak nejsem a nedokázala jsem si představit své dítě dát někomu na hlídání. Rok jsem se naplno o dítě starala, pak jsem začala v této své nové práci dělat na půl úvazku z domova. Bylo to velmi náročné, k zbláznění, ale nevypadla jsem z kontatku, na obchodní jednání jsem chodila jen se svými oblíbenými partnery, takže žádné nervy a neutíkal mi přehled o trhu. Za pár týdnů tu bude druhý mrňous, jak budu zvládat práci na částečný úvazek se dvěma dětmi 2 roky od sebe netuším ... Ale doma bych chtěla zůstat do 3 let mladšího a jestli při tom budu pracovat ... tím lépe pro mě, ale opustit ho - na to zkrátka nemám, už jsem si to vyzkoušela.
Předchozí