Argumenty typu "kdo chce, ten si vždycky nějakou práci najde" mě dokážou docela vytočit. Jako máma tří relativně malých dětí jsem byla skoro rok nezaměstnaná i když jsem měla zajištěné hlídání. Naštěstí jsem sehnala aspoň brigádu, stálé místo pak díky "známosti". Stav nezaměstnanosti se mi nelíbil ani omylem. Navíc jsem přišla o rodičovský příspěvek, protože jsem na doporučení rehabilitační, že by mu svědčil kolektiv dala synka do školky.
Teď jsem v onom "středním věku" a pochybuju, že bych uspěla, kdybych se chtěla pustit do změny zaměstnání, které už mne zmáhá a kde jsem tak nějak ustrnula na mrtvém bodě. do "mladého" kolektivu by mne asi nechtěli...
Nabízet modré z nebe jako podomní obchodník bych asi taky nemusela... bohužel většinou je to dost neštěstí a zahrávání si s důvěrou lidí. Jako brigádu jsem sháněla práci na PC - hahaha - samé švindly a la "startovací balíček" a nic neříkající plky.
Co se týče "dobrovolného" odchodu do důchodu v 65 letech - taky dost iluze. Nebo si myslíte, že pokud většina starších ztratí v onom "středním" věku místo, že se jim shání nějak zvlášť dobře? Kolik zaměstnavatelů je ochotno přijmout starší pracovníky? Jsou přeci neperspektivní, stejně jako mámy s dětma...
Bohužel, pokud nejsem účetní, překladatelka či jinak odborně kvalifikovaná pracovnice, mám jako máma na MD dost smůlu. A jak to mají dělat ty "níže postavené"?
Předchozí