Xantipo,
dnes jsem to psala v jiné diskuzi - když bylo dceři taky 1,5 roku, potřeboval mě manžel ve firmě a já odmítla. Malou by musela hlídat paní na hlídání. Manžel byl celý den mimo kancelář a firmu řídil jeden zaměstnanec, který byl bez dozoru a stihl si u nás vybudovat kariéru u konkurence, přetáhnout zákazníky. Výpověď dal v okamžiku, kdy už měl všechno u konkurence jisté. My jsme se následně dostali do obrovských potíží - on odešel i s pracně získávanými kontakty. Dokázat jsme mu nemohli nic (porušení smlouvy), ostatní zaměstnanci ho kryli a čekali, že je přetáhne taky. Ještě podotknu, že u nás byl královsky zaplacený. Dnes se tak tak živí, ale zkomplikoval nám život hodně.
Dnes bych se zachovala tak, že bych si to nějak zařídila a šla do práce. 2 roky doma navíc nestály za potíže ve firmě, ve vztahu s manželem, který by mnohem víc ocenil práci než péči o dítě. Dcera je navíc extrovert, miluje společnost a když šla do školky, přímo rozkvetla. A já jsem se, přiznávám, za tu dobu doma stala dost nepružnou (abych nemusela přímo napsat, že jsem zblbla) a dlouho mi trvalo než jsem získala trochu formu.
Už X-krát jsem přemýšlela, jak by se situace vyvíjela, kdyby byly po ruce jesle.
Předchozí