Přidat názor k článku České matky a péče o děti do 3 let-rodina a (nebo) kariéra?

Inko, já si myslím, že se v životě nerozhoduju podle toho, jaké podmínky mi nabídne stát. Když jsem se rozhodla mít dítě, rozhodně to nebylo pro to, že by snad stát nabízel velkorysé přídavky a dlouhou mateřskou a naopak fakt, že je rodičovský příspěvek nízky, by mne od radosti mít děti neodradil. Potíž je v tom, že v této zemi jsou lidi zvyklí se na svůj osud vymlouvat na stát. Když bylo dceři 1,5 roku a s manželem jsme se rozhodli, že se vrátím do práce, hledali jsme jesle prostě tak dlouho, až jsme je našli v místě bydliště(a to jsme byli připraveni ji vozit klidně i 40 km do Prahy, kde je myslím jeslí dost) a nenapadlo mě při tom si stěžovat, že to je chyba státu, že nepodporuje rodinu. A kdyby ani tato verze nevyšla, určitě bychom hledali další řešení, ale nevymlouvala bych se na stát, že kvůli tomu, nemůžu nastoupit do práce, jak jsem chtěla, protože mi nemá kdo hlídat dítě. Hrozně se mi líbila myšlenka uvedená v některém z příspěvků: minijesle - a myslím, že některé maminky už i takto hlídání praktikují, že si navzájem děti hlídají hromadněji.
Než jsem se na původní pozici do práce vrátila, vymohla jsem si, že budu chodit jen na 6 hodin, takže zkrácený úvazek jsem taky "nepožadovala po státu" - je taky na nás ženách samotných, abychom si postupně vydobyly své podmínky a ne jen očekávat, že mi to někdo připraví nějakým nařízením ze shora a já pak přijdu k hotovému a budu konečně šťastná. Dle mého názoru je to hodně o mentalitě lidí a o chtění. A to může a musí změnit každý sám, ne to očekávat od státu.
Samozřejmě jsou ale i jednotlivé záležitosti, které rozhodně vyžadují zásah státu: např.možnost střídání se rodičů na mateřské a na nemocenské, s tím souhlasím.