Emo, co na to říct. Jaké si to uděláš, takové to máš. Když kamarádka vysokoškolačka po MD nedokáže přesvědčit potenciální zaměstnavatele o svých kvalitách a jde uklízet, dobře jí tak. Když se necháš zbuzerovat od učitelky MŠ ohledně doby vyzvedávání dítěte, dobře ti tak.
Přistěhovala jsem se do městečka, kde je MŠ v zoufalém stavu. Obě děti, ostatně jako spoustu ostatních (a to nejen matek na MD, ale i matek OSVČ) mi do školky nevzali. Některé děti odmítají až to jejich téměř šesti let. Rodiče jsou zoufalí. Nabídla jsem pomoc, všichni mě varovali, že se to změnit stejně nepovede. S hrstkou statečných jsme se do toho pustili. Systematickým a kvalifikovaným tlakem na zastupitelstvo coby zřizovatele MŠ se věci neuvěřitelně rychle daly do pohybu, údajně neotřesitelná pozice ředitelky se zřítila jako domeček z karet.
Milé dámy, myšlenkové stereotypy za nás nikdo bourat nebude. To musíme udělat my samy. A určitě toho nedosáhneme fňukáním typu Ema.
Předchozí