Takže,s dcerou jsem byla doma do 3,5 roku, už jsem byla duševně naprosto nalomená...V nové práci se mi moc líbilo, jen jsem neplánovaně za rok otěhotněla a musela zase zůstat doma - rizikové těh. Když měl chlapeček rok, začala jsem si přivydělávat - naučila jsem se jednoduché účetnictví a začala jsem účtovat pár firem , samozřejmě většinou známí, že jo. Postupem času jsem byla doporučena dalším, a to už jsem se dala dohromady s další účetní a ta mě průběžně učí podvojné účto, abych jako byla chytřejší :-) Doma už nemůžu pracovat, je to na nic a tak si pronajímáme kancelář. Chodím tam pravidelně 2x týdně, pokud to jde tak i víckrát, většinou na dopoledne. Pohlídá děda s babičkou nebo někdy manžel. V práci si odpočinu od dětí a ten druhý den , kdy jsem doma, si zase s nima moc užiju.. Taky mám svoje peníze, můžu dětem koupit, co chci a taky sobě, připadám si nezávislá a dělá mi to dobře.Pokud bych tento druhý příjem neměla, stále bych byla v pozici žadonící manželky - dej mi peníze, potřebuju....atd. Nemáme společný účet, domlouváme se na všem společně, ale každý hospodaříme,rozdělené mám ty základní platby - manžel platí inkaso a velké nákupy, splácí úvěr, já platím telefon a internet. Takže hlavně za sebe - využívám obě věci mnohem více.
Jsem ráda, že si můžu přividělat a díky mým rodičům je to snadné. Dítě netrpí - to vůbec :-) a všichni jsme spokojení!
Předchozí