V naší rodině se maso konzumuje běžně, je to prostě normální, ale kdyby mi někdo u stolu řekl, že jím mrtvolku, asi bych na něj přestala mít chuť. Zdá se mi to nevhodné, zejména návštěvy by se měly chovat jinak, jídlo se dá přece odmítnout slušně. Když se nám narodila dcera, říkala jsem si, že bude jíst jen zdravě, žádné sladkosti ani smažené maso. Časem jsem přišla na to, že když si dá jednou za čas řízek nebo čokoládu a jinak jí zdravě, nic se neděje. Když vidím, jak si na řízku pochutnává, o tu radost bych ji nedokázala připravit / řízek jí dávám opravdu výjimečně, zhruba jednou za měsíc/. Dodneška jí nedáváme párek nebo paštiky, o jejich existenci ví, ale vysvětlili jsme jí, že je dostane až povyroste. Podle mě je nesmysl dětem něco zatajovat nebo je nějak oblbovat. Skleníkové děti to mezi ostatními nemají lehké. Mimochodem: teta by s přednáškou o vegetariánství v naší rodině rozhodně neuspěla.
Předchozí