Karo tohle jistě tolerantní není, ale má zkušenost s vegetariány je zkrátka jiná. Můžu věřit že to tak bylo ale nemusím. Já takové věci nedělám, pro mě je vegetariánství samozřejmost, kterou na optání vysvětlím, ale jinak se o ní s nikým nebavím stejně jako o víře.
Dítěti jistě nic takového jako že lev je zlý povídat nebudu. Zvířaty se zabývám od útlého věku, takže o nich fakt něco vím a ledacos mu vysvětlím. Zato mu ale řeknu, že člověk má možnost si vybrat jak to bude dělat a má tu možnost využít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. No a my si vybrali takhle. A až si naše dítě bude chtít vybrat jinak, budiž. Má svobodnou vůli!
Sosane: neshodneme. Znám hysterické záchvaty malých dětí z mrtvého zvířete ačkoliv na něj nebyly nijak citově vázány, pamatuji si na to jak jsem reagovala jako malá já na prohlášení, že máme k obědu králíka - pláč a nejedla jsem nic ještě dva dny (a bylo mi pět). A někdy kolem deseti let jsem prvně uvažovala o vegetariánství přestože moje rodina je plně masožravá a nikdy jsem se s tím nepotkala. Trvalo to až do přechodu na střední a mého radikálního ne, maso nejím.
Myslím, že náš Vojta vyrostlý mezi zvířaty by taky nemusel být rád. Tudíž ať se rozhodne sám až na to bude mít rozoumek a pak se podle toho zařídím. Třeba za náš pohled na věc bude jednou rád.
Lucajda