Vždycky jsem si myslele, že mít mimčo je něco krásnýho. Je mi třicet a příští rok plánujem s manželem konečně to první (a doufám, že ne poslední). Od 18ti dělám a už se těším, že si od toho "odpočinu". Vůbec se nezatěžuju otázkami typu, jestli nezakrním, nebo neztratím kontakt se svým oborem. Mimochodem jsem účetní a když to půjde, tak budu doma trošku dělat a když ne, tak budu "jenom" s dítětem (dětma). Pokud se někdo rozhodne mít dítě, tak přeci nemůže počítat s tím, že mu stát zajistí stejný příjem, jako kdyby chodil do práce. O to se mají starat především rodiče. Myslím, že je hodně holek, které spoustu let nemohou otěhotnět a kdyby se jim to podařilo, určitě by neřešily, zda jeslo od narození ano či ne. Napdlo některou z Vás, že pracovat budete asi tak 30-35 let a na mateřský jste tak maximálně 5,6 let? To si opravdu myslíte, že Vám něco uteče? Taky by mě zajímalo, kolik zastánkyň co nejdřívějšího návratu do práce (v této diskusi), je opravdu vysoce postavenými manažerkami a kolik jich dělá "kariéru" coby "kancelářská krysa".
Předchozí