Frederiko,
jsem na tom podobně jako Jiřina. S tím rozdílem, že ty starší děti jsou ve věku 7apůl a 4. Malej má 9 měs. Třetí dítě jsme neplánovali, byla to "nehoda" doufám, že ten výraz nikoho neurazí. Když se to přihodilo, dlouho jsme rozmýšlela co dál. Představa, že budu muset odložit mojí kariéru byla pro mě dost nemyslitelná (mám svou práci ráda a těšila jsem se na další profesní rozvoj), ale na potrat bych prostě nešla, nejsem věřící, ale přijde mi to proti všem zásadám a i jaksi proti přírodě. Teď už samozřejmě zas pracuju,někdy si říkám, že ty děti jsou chudáci, že se jim nikdo nevěnuje TAK JAK JE V DNEŠNÍ DOBĚ ZVYKEM. Ale zas na druhou stranu, ještě před 100 lety musely už třeba 7letý děti pomáhat na poli lidi měli asi tak 100x víc fyzicky náročný práce, víc dětí než dnes a ty jejich děti taky vyrostli ve slušný lidi. Mám k dispozici babičky a i sem tam jiný hlídání, NESTĚŽUJU SI, sem tam mám jen pocit, že skončím v PL (no aspoň bych si odpočinula :-))))))))))
S těma penězma je to tak, když si zvykneš na určitou životní úroveň přizpůsobíš tomu svoje zvyky, styl života, i ty starší děti už jsou pomalu zvyklý na určitý standard, nemůžeš jim říct, teď máte bráchu a s dalšíma X věcma (byť z pohledu někoho jiných absolutně nepodstatnejma) je na tři roky utrum.
Předchozí