Já jsem si teď vybavila scénu z loňska...Davidovi bylo šest, byl nemocnej a já potřebovala na poštu...Dala jsem instrukce a byla pryč asi20 minut...Když jsem přišla, měl náplast na prstu a zkroušeně povídá: " dobrý, ale hodně věcí se mi nepovedlo.." Já přišla do dětskýho pokoje a tam to bylo jak po výbuchu" kečup na záclonách, jedna záclona stržená, všechny hračky vyházený, mezi tím takovej ten beravnejpísek na dekorace,modelína zašlapaná po koberci, no a jak si chtěl nakrájet jabko, trochu se říz´...To všechno za 20 min. v šesti letech..Podotýkám ale, že můj syn je extrém...Tomu fakt žádný dítě svěřit nemůžu...
Předchozí