Taro, je pro mne hodne sympatycky a blizke to, co pises. Ale z druhe strany nevim, jestli by se dalo francouzske spolecenske analyzy a zkusenosti plosne prenest na ceske podminky. Nejenom proto, ze francouzi jsou proste bohatsi. Take jak jsem psala o radek niz, jejich predstavy o rodine a materstvi jsou o hodne odlisne od tech mestanskych stredoevropskych zvyku. Po vyzvy Jeana Jacquea v 18.st. francouzky chvilku kojily sve deti verejne, ale pak je ten zachvat demonstrativniho materstvi na dlouho opustil. Mezi francouzy si pripadam jako kvocna, zatim co tady jsem za silenou emancipantku. A ty kulturou formovane city a spolecenske reality by se nemeli ignorovat. Pri formovani ceske rodine politiky by mel se brat ohled na to, ze 1) velka cast zen vidi svoje uplatneni prevazne v rodine, a skoro vseobecne nuceni davat deti do jesli v dobe totality zanechalo pro nej traumaticke vzpominky a neprijemne asociace, 2)Zaroven tady existuje uz uctyhodna tradice vzdelanych a pracujicich zen, ktere v dobe MD maji hodne co ztratit, 3)Financni postaveni stredni tridy nedovoluji vetsine rodin resit problem hlidani soukromymi prostredky. Pestrejsi nabidka realnich a ze strany spolecnosti nabidnutych moznosti, jak resit zivotni situaci po narozeni ditete proto by byla asi na miste.
Předchozí