Taro, ja o tech francouzskych rodinech znam tak z takovych hlubsich cestovatelskych postrehu - bydlela jsem tam delsi dobu, mam tam take trochu znamych. No a o tom 19 st. tak cetla jsem nekolika nemeckych cestovatelskych deniku a clanku o francouzske spolecnosti. V te druhe polovine 19. st. Nemci se hodne divily, ze Parizske mestanske rodiny nedrzi deti u sebe. Pariz byla totiz tak zamorena, ze nepovazovalo se to jako prostredi vhodne pro deti.
Na Tvoji drivejsi prispevek nechtela jsem reagovat kriticky, jen ho propojit s kontextem diskusi. Mne se vubec nezda, ze ceske zkusenosti s rodinnou politikou jsou uplne k zahozeni - ty dlouhe materske ve skutecnosti odpovida kulturnim potrebam hodne zen, a ty co ho vychvaluji, nedelaji to jen z cireho vlastenectvi. A znam take hodne cesek, co tvrdi otevrene a radi, ze mezi rodinou a karierou vzdy uprednostnuji rodinu. Ne zebych si mohla predstavit Francouzku nebo Nemku, ktera po ceske MD slintala (pokud vedela o jake castky se jedna, a jak efemericka je jistota navratu do byvaleho zamestnani). No ale maji vyssi rodinne prijmy, a tyto spolecnosti proste nejde porovnavat. Zda se mne,ze v soucastne ceske politice chybi dostatecna ochrana pracujicich a ambicioznich zen. Ty diskriminacni historky, se kterymi jsem se setkala, jsou dost drsne
Předchozí