Přidat názor k článku České matky a péče o děti do 3 let-rodina a (nebo) kariéra?

1) Nechápu, proč tu pořád zaznívá stále dokola argument "stát se nepostará", "zaměstnavatelé nebvycházejí vstříc"; podle mého názoru pokud je člověk zdravý, má zdravé děti a je přiměřeně inteligentní, měl by se o sebe v první řadě chtít postarat SÁM. Stát je k matkám na MD více než velkorysý, k rodičáku je neomezený přivýdělek, od Nového roku můžete dát dítě na 4 hodiny denně do školky a nepřijdete o státní podporu... v tomto ohledu jsme na tom možná nejlépe ze všech států EU, tak proč pořád tolik fňukání? Nechci zpochybňovat význam péče o dítě, ale dost dobře si neumím představit dítě, které by muselo být soustavně vychováváno 12 hodin denně (12 hodin denně obyčejně spí). Neznám snad jedinou matku na MD, která by se doma aspoň někdy nenudila. Tak proč svůj volný čas nevyužít ke vzdělávání, k přípravě na nějaké povolání, k podnikání... svého času jsem sem psala asi tak 20 tipů, čím si člověk může přivydělávat i na MD a vesměs jsem sklidila ohlasy typu "to je moc práce za málo peněz...". Tak jo, když se někomu nechce dělat, ať nedělá, ale ať si nestěžuje, že pro něj STÁT nic nedělá. Dělá toho až až, být já politik, pořádně bych zatáhla kohoutky. :o) Stát se má starat o ty, co se o sebe starat sami nemohou, ne o ty, co nechtějí. Ti, co nechtějí, se holt musí smířit s tím, že nebudou mít nikdy tolik peněz jako ti, co chtějí. :o)

2) Vážně by mne zajímalo, kde se berou ty představy o tom, že pracující matky běží do práce kvůli 10ti novým párům bot nebo dovolené na Havaji. :o) Takovou matku bych ráda viděla... aspoň v kleci v ZOO. :o)
A 24 tisíc na pět lidí, jak tu psala tuším Jiřina, je skutečně dost málo, aniž bych měla na mysli nepotřebný luxus typu desatery boty a dovolená v Pacifiku. Vím, že lidi žijí za míň, otázka je JAK. My jsme tři a počítám tak minimálně 10 tisíc utratíme jen za jídlo, protože boty a dovolenou skutečně nepotřebuju/nepotřebujeme, ale jíst podřadný salámy typu "dřevotříska drcená, jemně fermentovaná" považuju za hodně špatnou investici do budoucna. Boty za jednu dvě sezóny vyhodím, žaludek a vůbec veškerý tělesný "software" se mnou bude muset vydržet poměrně déle.
A to nemluvím o levných prášcích, uvědomte si, že je v populaci docela dost alergiků, co si nějaký Colon nebo Raky lajsnout nemůžou, aniž by se z toho neosypali; i když vaše dítě NENÍ alergik, levnými prášky a aviváží mu opravdu moc nepomůžete. Tohle já třeba považuju za základní životní potřebu a je pro mne důležitý mít na to, abych mohla žít co nejšetrněji k organismu svému a svých blízkých. Desatery boty nemám, ani když budu počítat ty, co ve sklepě čekají na vyhození.
Krom toho, ať se to někomu líbí nebo ne, dítě má krom duchovních i tělesný potřeby a přestože jsou i z mého úhlu pohledu nadstandardní, nevidím důvod, proč je synovi nedopřát, když vím, jakou z nich má radost. Blbej příklad - když mu koupím deset Kinder vajec, tak má jednak radost a za druhé s ním i trávím čas tím, že spolu skládáme figurky a hrajeme si s nima. Nejsem až tak uvědomělá, abych mu strčila dvě polínka, jako měla svého času Barunka (z knihy Antonína Zápotockého), aby si s nima hrál a ještě mu u toho vysěvtlovala, jak má bejt šťastnej, že je má, protože s ním můžu být pořád doma, zatímco kdyby měl skutečný panáky, musela bych si čas od času odskočit do práce a způsobila mu tak neskutečný trauma, se kterým by se po celej zbytek života nevyrovnal...