Přidat názor k článku České matky a péče o děti do 3 let-rodina a (nebo) kariéra?

Gabčo, ty jsi to sice s tím třetím dítětem myslela v legraci, ale ono je na tom dost pravdy.
Přestěhovala jsem se do městečka, kde se intenzivně staví. Nikdy jsem na dětském hřišti nenavazovala s matkami žádné vztahy, ale tady se tomu prostě člověk nevyhne. Je tady překvapivě mnoho matek s třemi, čtyřmi, ale i pěti dětmi. Věř nevěř, jsou trochu jiné. Svižné, optimistické, komunikativní, s jasným názorem na věc, sebevědomé, nesrážejí jen tak před někým kufry, v řešení problémů mají "tah na bránu". Naopak matky s jedním dítětem mi připadají často rezignované, podřízené, otrávené,... Samozřejmě i mezi nimi se najde nějaká, která neskládá ruce v klín, ale ty výše uvedené vlastnosti se mi zdají pro vícenásobné matky, alespoň v místních poměrech typické.

Ono je to pochopitelné. První děcko ti převrátí život vzhůru nohama. Druhé ti postaví dilema, komu se věnovat dřív. Od třetího to už jde samospádem. Rodina musí fungovat. Nemůžu si dovolit ztrácet čas zbytečnostmi. Když se mi něco nelíbí, řeknu to stručně, jasně a na rovinu. Děti musí být samostatné. Dobře vědí, že když nesklidí stůl od papírů, pastelek, hraček atd., tak na ten stůl večeři prostě nedostanou. Náš junior se sám nají už od svých 15 měsíců a zuří, když ho někdo chce krmit. Pravda, jídelnu by to pak chtělo vzít tlakovou vodou :-) Učí se jeden od druhého, kvalitně se zabaví společně, skoro mě k tomu nepotřebují. Dost dobře nechápu rodiny, které si pořizují jen jedno dítě, "aby se mu mohli lépe věnovat". Myslím, že děti mámu za zadkem 16 hodin denně jen pro sebe prostě nepotřebují.

To jen tak na okraj, ono to patří spíš do diskuse "vícečetné rodiny". Zdraví Martina