Martino, by mne docela zajimalo, jak by se te darilo vyvracet nejake myslenkove stereotypy u rozvodoveho soudu. Videla jsem dost prikladu, jak soudni a exekucni system umi "si vazit" casovou a zivotni investici zen na pece o rodinu. Anebo co s tema stereotypama ve pripade, kdyz se svyma trima deckama bys pokusila projit konkurs na nejake prestizni a lukrativni misto, a s tebou by rozloucili se po posouzeni tve rodine situaci. Anebo kdyz nekdo by chtel doma se postarat o postizene dite, a narokuje na penize, ktere by byli utracene pro jeho peci v ustavu. Vis, ja jsem ta posledni, ktera s ohledem na tyto otazky socialni politiky bych mela "fnukat". Ale nejak mne neomamil muj osobni uspech a klika na sefy (na jednoho jsem take dost tvrde vyjela kvuli diskriminaci jinych zen, presto doposud je mym kamaradem. Ale nemam ten pocit viteztvi nad jeho stereotypy.) Mezi fnukanim a kritikou je velky rozdil, a jsou veci socialni politiky, ktere se bez spolecenskeho natlaku nezmeni. Tusim, ze si radis do priznivcu divoce liberalni predstavy, ze clovek by mel o sebe se postarat predevsim sam. Je to myslenka pro mne blizka. Ale od te doby, co stat reprezentuje vse dospele obcany a take zeny a nejen privilejovane a mocenske vrstvy (v Cesku je to od roku 1918, s vyjimkou totalitnich rezimu), nejakou rodinou politiku ma tak pravice, tak levice. A diskuse na tuto tema se mi zdaji naprosto adekvatni projev kritickeho mysleni, a ne fnukani.
Předchozí