Přidat názor k článku České matky a péče o děti do 3 let-rodina a (nebo) kariéra?

Cizinko, na první dvě otázky ti odpovím. Ta třetí je oprávněnou kritikou státu, souhlasím.

Takže zaprvé, co bych dělala u rozvodového soudu. Nic, k rozvodovému soudu bych se nedostala, výběr životního partnera bych provedla velmi pečlivě. Nebudu si přece brát nějakého moulu, který ženě na MD peníze laskavě odsypává. Někdo mě tady kritizoval, že si za argumenty beru své idylické rodinné poměry. Jenže já jsem jich nedosáhla zadarmo! Vybírala jsem dlouho, a kvůli tomu jsem musela risknout pozdní mateřství. První dítě se mi narodilo, když jedna z mých spolužaček už byla babičkou. A svým dětem společně s manželem předáme takové životní hodnoty, aby byly rovněž schopny vybrat si kvalitního životního partnera.

Zadruhé, jak u konkursu. Určitě bych na něj nešla s tím, že mě kvůli třem dětem nevezmou. Přesvědčila bych svého potenciálního zaměstnavatele o svých kvalitách. Že díky sedmi letům na MD mám kvalitní manažerské schopnosti. Že umím komunikovat. Že jsem schopna diplomacie. Že mám v malíčku základní strategie a taktiky vyjednávání. Že umím rozlišit podstatné od nepodstatného. Že umím efektivně pracovat a řídit svůj čas. Že když mi děcko nedejbože onemocní, tak mohu práci částečně dělat z domova. Zadarmo, neboť paragraf mi platí nemocenská pokladna. A že ty nejlepší nápady nevznikají v práci, ale někde úplně jinde, vezmi si třeba Dvořákovu humoresku či některé notoricky známé fyzikální zákony. A že tohle všechno jsem na rozdíl od svých pětadvacetiletých bezdětných konkurentek získala tvrdou dlouholetou praxí, ne jen přečtením několika příruček vesměs od amerických autorů, kteří nemají o specifikách českého prostředí ani páru. Prostě že jsem daleko lepší než ony, takže se mu tisíckrát více vyplatí přijmout právě mě, i když třeba dva tři týdny v roce nebudu na pracovišti, ale doma u svých nemocných dětí. A když to nepochopí, bez sebemenší lítosti půjdu do jiného konkursu, protože nechci pracovat pod idiotem, pro kterého "pracovat" rovná se "chodit do práce".

Ano, jsem duší liberál, takže zastávám názor, že člověk by se měl o sebe postarat PŘEDEVŠÍM sám. Tím "sám" myslím v kruhu svých nejbližších, ne natahovat ruku po zcela cizích lidech. Kdo asi tak vyplácel rodičovský příspěvek matkám v době kamenné? A vidíš, přece lidstvo přežilo.

Výše rodičovského příspěvku mě vážně neštve. Ten slouží k pokrytí základních osobních potřeb rodiče a já se z těch 3.500 měsíčně najíst, napít, umýt, obléknout a přiměřeně zrekreovat schopna jsem. Co mě štve, je spíš tvrdá diskriminace matek OSVČ vůči matkám, které byly před MD zaměstnané.

Tomu, kdo je na tom ne vlastní vinou bídně, by solidární společnost měla zajistit základní skromné a důstojné živobytí. Chleba, postel, střechu nad hlavou, knížku z veřejné knihovny s internetem zadarmo, rozumné jízdné ve veřejné dopravě, léky a lékařskou péči přesně odpovídající jejich zdravotnímu stavu. A možnosti, jak se z té mizerie vyhrábnout vlastními silami, čili přístup ke vzdělání. Ale ne dovolené v Chorvatsku, narvanou skříň a stovky hodin problafaných na mobilu. To nedělám ani já, a to jsem celkem za vodou. Cizinko, je ten můj liberalismus vážně tak nehumánní, jak se to tady snažíš prezentovat?