Ano Martino, já s tebou souhlasím, v obou bodech...Já se řídím podobnými principy a dokonce věřím, že zrovna já bych nejspíš u konkursu velký problémy neměla, přes počet dětí(haha, není nad dobrý sebevědomí). Jen jsem chtěla upozornit, že i ti lidí, kteří tu personalistiku dělají,případně šéfové, kteří si své zaměstnance vybírají, znají většinou veškerý taktiky, způsoby prezentace, metody, existuje na to zpousta kursů, knih...I oni je znají...Pokud jsou ale předem přesvědčeni o tom, že matku s dětma nee, tak je sebelepší přesvědčovací technikou neoslovíš...Jasně, pokud to z nich, jak ty říkáš, netryská a nejsou o tom stoprocentně přesvědčeny, žmoulají ten papír, pak neuspějou, jenže pak by neuspěly ani bez dětí...Měli jsme fitmy, kde přímo šéf řekl: ne matky s malýma dětma, ne ženskou nad 35, vůbec je ke konkursu nechci...Pak se těžko přesvědčuje...Rozhodně to nebyly ojedinělé případy...
No a ta druhá část...Připadalo mi, jako bys byla přesvědčená o tom, že pokud hledáš partnera dlouho,necháš si na to čas a hodně to " promýšlíš", máš tím nějak zaručeno to, že získáš jistotu na celý život...S tím nesouhlasím...S tím, co tvrdíš teď, už ano...
Předchozí