Federiko,
tak jsem docela ráda, že jsme nakonec našly společnou řeč (i to je součást úspěchu v konkursu).
Víš, já mám asi nějakou mimořádnou kliku. Sedmý rok jsem na mateřské a celkem pravidelně se mi ozývá šéf z firmy, kde jsem skončila 3 roky před nástupem na MD (pak jsem dělala na vlastní triko). Dále se mi ozývají dva šéfové od konkurence. Obvykle zjistí, že čekám další a další přírůstek :-) Prý kdybych byla volná, tak okamžitě berou. A já jim říkám: Jó, holenkové, ale já nebudu moci vysedávat ve firmě od nevidím do nevidím jako za svobodna. Musím děcka vyzvednout ze školky, ze školy, musím s nimi být odpoledne doma, žádné šturmovačky ve firmě po nocích. A oni říkají: Uděláme ti podmínky, jaké si řekneš. A to nemám žádnou exotickou profesi, ani nejsem špičková vědkyně. Prostě jsem se snažila svou práci dělat vždycky dobře.
Ženy a matky zvlášť si často stěžují, že musí být tisíckrát lepší než muži a bezdětné kolegyně, aby práci vůbec získaly a dostaly za ni zaplaceno. Vidí v tom nespravedlnost. Já v tom naopak vidím obrovskou výhodu, která mě neustále popohání k celoživotnímu vzdělávání a zdokonalování se. Protože až někdo vezme dynamit a ten betonový blok v hlavách zaměstnavatelů odstřelí, tak jací byli, ti naši konkurenti a konkurentky.
Nevěřím tomu, že by s tím vláda něco rozumného udělala. Jednak proto, že osvícený panovník se v zemích Koruny české vyskytuje tak jednou za tři století a s politiky to nebude lepší. A dvak proto, že naše vrchnost je shcopna vymyslet tak kvóty a paragrafy. A doufám, že se mnou budeš souhlasit i v tom, že tudy cesta prostě nevede.
Předchozí