Osobně mi připadají jesle dobré leda tak jako nouzové řešení pro matky samoživitelky. Myslím, že jsme si za socialismu užili kolektivní "výchovy" až až. V té době to ještě zachraňovaly v mnoha rodinách babičky, které se o děti staraly (a když byly děti větší, bývaly doma a měly napečeno :)). Dítě v prvních tech letech potřebuje jistotu "svého" člověka (matky či otce) a ne ústav či instituci. Jak říkal prof. Matějček, jesle jsou zařízení pro rodiče, nikoliv pro děti. Myslím si, že dnešní doba je žel velmi sobecká. Mně prostě připadá naprosto normální, že s vysokoškolským diplomem jsem doma, jelikož mám malé děti. Je to někdy (velmi) únavné? Ano. Utíká mi kariéra? Ano. Musím snášet útrpné poznámky? Ano. Lituji toho? Ne. Vychovám, dá-li Bůh, sebevědomé, duševně zdravé lidi, kteří této společnosti snad dají více, než institucemi odchovaní duševně deprivovaní jedinci. Vím, že to zní tvrdě, ale to, jak funguje dětská psychika, se okecat nedá. Lidské mládě je prostě nastavené tak, že si potřebuje vytvořit pevné citové vazby právě do těch 3 let, a to se nevynahradí tolik omílaným "kvalitním" časem (jehož důležitost nepodceňuji) - kvantita je pro malé děti prostě
nenahraditelná.
Předchozí