Když byly děti menší a jezdila jsem nakupovat s kočárkem,dávala jsem peněženku do noh do fusaku.Sice jsem ji pak u pokladny musela lovit a pokladní na mě občas divně koukaly,ale aspoň mě nikdo neobral.
Měla bych ale jednu otázku.V létě na dovolené mi pokojská ze skříně ukradla šaty-v podstatě nové,měla jsem je jen dvakrát na sobě.Nebyla to až tak vysoká finanční ztráta,navíc mi manžel pořád nabízel, že mi hned koupí nové,ale strašně mi vadilo,že se mi někdo cizí hrabal v mých osobních věcech a cítila jsem to jako ztrátu soukromí. Manžel to nedokázal pochopit,on to bral jen jako ztrátu peněz. Pak mi dokonce řekl,že bych se měla léčit, protože je to obscedantní /snad jsem to napsala dobře/ porucha. Tak už jsem neříkala nic a tvářila se vesele, ale nedokážu si představit, jak se cítí lidi kterým prohrabou ne skříň ,ale rovnou cely byt.Jsem blázen, nebo je to ještě v normě :o) ?
Předchozí