Jsem první koho napadlo reagovat na tento článek? Je to asi proto, že částečně spadám do skupiny těch, o nichž mluví. Je mi třicet, vdávala jsem se před rokem a čekám narození prvního potomka. Nikoli však z výše uvedených důvodů- studium, kariéra, dobré místo apod. Prostě jsme se s manželem potkali později, co na tom. Teď si to na mateřské užívám, těším se, že budu s mrňetem doma a plánujeme určitě víc než jen dvě děti. Myslím, že nové zavádění jeslí je hloupost. Generace našich maminek může potvrdit, jaký "kladný" dopad to na nás mělo, že jsme museli být odkládáni do jeslí. Opakované nemoci, nemožnost kojení vlastních dětí a s tím spojené problémy apod. Já považuji za nejlepší být s dětmi aspoň do těch tří let doma. Je jasné, že pak už děti potřebují aspoň občas do kolektivu. Moje kamarádky to řešily občasným dáváním do školky (tuším 5x měs.), aby nepřišly o rodičovskou. A to dětem prospělo. Zkrátka to, že se maminka věnuje dětem doma je pro ně obrovské plus co se týká vývoje osobnosti dítěte, vztahů v rodině a vůbec... Co se do dítěte vloží v prvních letech života, to mu nikdo nevezme. Stačí, že potom už má na něj "vychovatelský" vliv škola a kolektiv, které bohužel nemůžeme často ovlivnit ani změnit, i když jsme nespokojení.
Předchozí