Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Není vhodné pro děti

Věnovala jsem dost času, abych si přečetla všechny! příspěvky. Opominu spor vegetariánů a nevegetariánů. Nechť si vyřeší každý sám.
V článku a v některých příspěvcích mne zaujal především způsob vyjádření. Prohlásit na návštěvě! u oběda!, že pojídají mrtvolky je hrubost, která ukazuje na vnitřní nevyrovnanost mluvčího. Neříkám, že to není pravda. Ano, řízek je ze zabitého zvířete a zabitím vznikne mrtvola. Lze to pouze lépe vyjádřit. Mohla a měla říci, nejíme zvířata a řízek je ze zvířat. Důvod by mělo dítě už znát. Stejně tak postiženému je nevhodné říkat kripl, malému vzrůstu krpatec, nemanželskému dítěti parchant a výkalu - no každý doplní sám.
Myslíte si, že to jsou jen slova ?Bohužel slova rozhodují o kultivaci myšlení. Kultivovaný člověk bude dříve či později přirozeně tíhnout k netýrání, protože do jeho světa se to nehodí. Jen prosím pod slovem kultivovanost rozumějte vnitřní kulturu a sebekázeň a ne upraveného, vymydleného byznysmana schopného všeho.

V mnohém s vegetariánkou souhlasím. Její názory se mi líbí. Chápu, že v diskusi nelze vyjádřit všechno tak přesně, jak by člověk asi chtěl. Jsem přesvědčená, že i svým dětem předkládá informace o týrání zvířat přiměřeně jejich věku. Docela určitě nepoloží na stůl zmíněný řizek s fotografií týraného zvířete. To by totiž nebyla výchova, ale manipulace. A té by se měl člověk vyhnout.
K pocitu bolesti u rostlin jsem se už vyjádřila výše. To, že rostlina nemůže vyjádřit své pocity nám srozumitelnou formou, neznamená, že netrpí.
Bohužel, náležíme k světu, kde tím či oním způsobem využíváme těl ostatních bytostí zvířat či rostlin či bakterií. Jinak to nejde. Jde o to, abychom toho využívali a nezneužívali. Kupříkladu hovořit o tom, zda je lépe vyrobit chemicky umělá vlákna na kožich nebo pozabíjet pár zvířat a pořídit si kožich pravý, je zavádějící, pokud mohu ostříhat ovci a z vlny si vyrobit kabát. Pokud ovšem nežiji v oblasti, kde je v zimě minus 30 dlouhou část zimy nebo pokud nejsem třeba pracovně nucena setrvávat v chladu. To je podle mne ten rozdíl mezi potřebou a luxusem.
Jsme historicky zvyklí jíst v této společnosti maso ? Ano, ale nemusíme ho mít denně. I dříve se jedlo jednou do týdne. Pak budou stačit biochovy.
Dalších příkladů by se našlo mnoho. Je to otázka sebekázně a rozlišení, co je postačující a co nadbytečné.