Už jsem psala svoji reakci bezprostředně po zveřejnění článku "Látka nebo papír". Napsala jsem, že jsem látkové a papírové pleny kombinovala, což byl pro mě kompromis mezi pohodlím a zodpovědným přístupem k životnímu prostředí. Právě jsem zjistila, že diskuse na tohle téma se rozběhla na tomto fóru. Musím říct, že se plně kloním k Janovu názoru a že kdyby mi byl manžel v té době mohl víc pomáhat, jednorázové pleny bych nepoužívala vůbec. Některé maminky tu píší, že s bavlněnými plenami se to stíhat prostě nedá. Ale ono to chce opravdu "jen" zapojit někoho dalšího a lépe si zorganizovat čas. Myslím, že to byla Miška, kdo tu psal o tom, že pleny je třeba vyprat, což je taky zátěž pro životní prostředí. Jistě, je, ale domnívám se, že mnohem menší, než půl popelnice plen za víkend (jak psal někdo další v "Komentářích ke článkům"). Prát se dá přece v bezfosfátovém prášku, plínky pouze počurané stačí namočit a vyvářet bez předpírky atd. Přemýšlím (bez ironie) o tom, jak je možné, že naše maminky žádné jednorázovky k dispozici neměly, zvládly domácnost, děti a jak mohu aspoň za sebe říci, nikdy jsem neměla pocit, že by mě máma nějak šidila kvůlí tomu, že musí běhat kolem prádla. Nemluvím ani o tom, že až do poloviny 80. let si naši mohli nechat o automatické pračce jenom zdát, přičemž v té době už u nás žádné plínky necirkulovaly. Nějak máme ten život čím dál snadnější, technický rozvoj kráčí vpřed mílovými kroky a my přesto nebo právě proto zavalujeme matičku Zemi horami všech možných jednorázových věcí. To nemluvím o tom, že každý kousek zeleniny či ovoce si dneska leckdo dá extra do mikrotenového sáčku, protože to je jakási známka "vyšší úrovně". A stejně si pořád říkám prodavačkám o pytlíky papírové...
No nic, bavlněným plínkám ZDAR.
Předchozí