Já si taky mslím, že každé dítě je jiné a mezi klukama a holkama jsou veliké rozdíly. Náš Ondra mluví jakž takž, opakuje všechno, co řekneme, vzhledem k tomu, že žijeme v zahraničí, umí pozdravit v angličtině i norštině a zná i několik jiných výrazů, ale o časování či skloňování se nedá mluvit, s bídou dá dohromady víc než 3 slova (šeba s mášem - ne= chleba s máslem ne(chci)). Knížky ho ale baví, podle obrázků si pamatuje básničky a snaží se je reprodukovat, ale: Má sadu dřevěných písmenek a umí je všechny, samozřejmě se občas splete, ale rozezná i X a Q, a to i přesto, že spoustu hlásek ještě neumí vylovit. Také rozeznává číslice 1 - 9. Podotýkám, že se to naučil sám, pořád za námi chodil a ptal se. A pak jsem mu nakreslila na kartičky písmena s obrázky. Ale to bylo vše. (Já jsem se taky naučila číst sama, pomocí písmenkového pexesa, v 5 letech)
Jinak s oblékáním je to tak, že mi pomůže strčit si ruce do rukávů, sám si nsadí čepici, boty se obout snaží, ale nejde mu to a oblékání rukaviček (prstových) je horor. Sám si leda stáhne ponožky.
Jíst sám začal až teď ve dvou letech, ale například veže z kostek stavěl už v 10 měsících.
A nočník? Ještě nedávno hystericky řval jen při pouhém pohledu na něj, teď jsme ve stadiu, že když ho náležitě zabavím (knížka a pod.), vydrží tam sedět 30-60 vteřin, aniž by něco udělal. Moji rodiče se mu smějou, že bude sice génius, ale s plenama i ve škole. Já si myslím, že se to vše časem srovná a že náš syn je normální obyčejné dítě jako každé jiné.
Předchozí