Přidat názor k článku Mé děti nepatří státu

Ahoj Lílo,
to, co jsi napsala, cítím taky, jen jsem to jaksi nedovedla vyjádřit. Myslím si, že když budu cestovat nebo dávat dětem cokoliv navíc, pak můžu uvažovat o tom, že třeba nemůžou mít něco jiného. Připadá mi ale zvláštní zavřít dítě doma, aby se nesetkalo s realitou...Jenže myslím, že spousta z těch, kteří sem psali, takhle nepřemýšlí. Stejně ale nevím, co se rozumí pod tím: studovat doma, protože ředitel základní školy může dítěti doporučit individuální školní docházku - ta právě spočívá v možnosti učit se doma a pouze být přezkušován. (Je to ale něco jiného než domácí škola!! Dítě je v kontaktu se školou pravidelně - den nebo dva v týdnu, pokud to jde.)Na škole (střední), kde jsem učila dřív, byla jen povinnost dvojího přezkoušení za pololetí a čtyř konzultací. Mně na tom jen zaráželo, že individuál většinou požadovali rodiče a že tento způsob výuky byl skoro bez vyjímky zneužíván...Naopak studenti s problémy (a někteří je měli velké) většinou do školy chtěli chodit, protože tvrdili, že je příslušnost ke kolektivu "drží" a nutí pracovat. Byla to střední škola a tedy jiná věková kategorie, ale taky už vlastně ty "děti" měly možnost vyjádřit vlastní názor, což malé dítě nemá...