Přidat názor k článku Jak jsme nedojeli do Vrchlabí

S lítostí, ale musím se přidat, mám podobné zkušenosti, především z praktické ordinace pro dospělé, od zubaře a z gynekologie. Jednou jsem to zažila i s dcerkou na pohotovosti, jednali tam s námi značně povýšeně přesně do chvíle, kdy došlo na moje zvučné tituly (mám tři). Troufla jsem si jednou volat dětskou pohotovost, stalo se to tak, že Alžbětka měla v pátek večer zvýšenou teplotu, v sobotu horečku 39 celý den, nešla srazit ani zábalem, bolelo ucho, v noci na neděli skoro 41, blouznila a klepala ručkama, bála jsem se, že bude mít křeče. Zavolala jsem pohotovost, může-li se na ní podívat lékař, mohl, ale musím jí dovézt do ordinace v nemocnici. Byla jsem s ní sama, musela jsem jí položit zabalenou do auta a řídit, byla v hrozném stavu a nemohla jsem jí ani držet za ruku (byly jí dva roky). V čekárně nás nechali nejprve čtvrt hodinky vykysat (lékařka se sestrou v družném hovoru v ordinaci za pootevřenými dveřmi), pak se na ní podívaly a začaly fofrovat, ještě mi ty ženy stihly začít spílat, že se chovám nezodpovědně, že jsem to nechala dojít tak daleko... Nijak tu příhodu nepřeceňuji, vím, že to samé zažil téměř každý, kdo má malé dítě. Pokud bych měla platit na pohotovosti 500, klidně to udělám a zaplatím ráda i doktorovi taxík k nám domů, kdyby mi to pomohlo ušetřit nemocné dítě noční jízdy autem v mrazu. A očekávala bych za to profesionální zacházení bez bodrých řečí typu "no mamino, co to s tím dítětem vyvádíme blabla".
Ale také vím, že jsou lidé, kteří si tohle dovolit nemohou, protože vydělávají 10000 brutto (běžný plat ve fyzikálním ústavu AV) a živí z něj tři lidi.