KOnecne nekdo, kdo si pamatuje, jak je tehotenstvi neprijemne a jak boli porod. Samozrejme, ze mimi za to stoji, ale proc se tvarit, ze to je ta nejprijemnejsi vec na svete - byt tehotna a rodit. Jsem tehotna a nesnasim to, striham metr, kdy ze me dite vyleze a ja si budu moci nejen pochovat mimi, ale i lehnout na bricho, rozbehnout se za tramvaji, zavazat boty, kdy se prestanu zadychavat, kdy nebudu hlidat jako ostriz starsi dcerku, aby mi nehupla na bricho, kdy nebudu pocitat pohyby mimina a premyslet, jestli v tom brise zije, kontrolovat papir po zachode, jestli zase nekrvacim... boze ja se tak tesim na porod, ze tim to zatracene tehotenstvi bude u konce... a s nim i na svete touzebne ocekavane mimi. A porod, ten minim stravit v blazene nevedomosti epiduralni anesteze. Zkusila jsem (poucena nadsenymi matkami na rodine) i prirozeny porod, ale celkem rychle (po par hodinach) jsem vzala za vdek zatracovanym medikamentum a diky tomu jsem se nebala otehotnet podruhe.
Předchozí