Přidat názor k článku Jak jsme nedojeli do Vrchlabí

Zdravím všechny účastníky diskuze. Jsem babičkou Filípka a zároveň zubařkou. Chtěla bych poděkovat dceři, že nás v noci probudila a chtěla nás mít v den D u sebe. Teď už se tomu smějeme, ale byly to nervy. Já jako poloviční doktor viděla všechny možný komplikace a pro mě osobně to byla větší zátěž než mé dva vlastní porody. Ale pak ta úleva a radost když všechno dobře dopadlo je nepopsatelná. Přála bych vám vidět, jak téměř 2m chlap brečí , po tom co právě zažil, štěstím v mámině náručí. A chci taky poděkovat personálu děčínské porodnice - ty mladé sestřičky byly fakt bezvadný. A co se týče bolavých zubů, vím, že na pohotovost jde člověk když už to opravdu nejde vydržet a prášky nezabírají a podle toho se k pacientům chovám. Být hodná na lidi mě baví a nabíjí mě to energií. Všem budoucím maminkám, miminkám i ostatním hodně zdraví a veselou mysl.