Vždycky mě překvapí,když se dočtu, jak hrůzně jsem rodila (klystýr, nástřih, epidural, cévkování po porodu...). Já si totiž myslím, že to byl úplně normální porod, a nijak děsivé vzpomínky na něj nemám. Pravda, nemám ani žádné úžasně krásné, ale myslím, že bych je neměla, i kdybych rodila ve Vrchlabí - někdo zkrátka k porodu přistupuje tak, že je to jediný způsob jak dítě dostat ven, někdo si ten akt chce vychutnat, protože ho považuje za něco velmi vyjímečného. Rozhodně si nemyslím, že bych synka lékařsky vedeným porodem o něco ošidila, já jsem taky úplně v pořádku, tak mi, prosím, pořád nepodsouvejte, že jsem prožila horor. Pořád nechápu, co je tak strašného na zavedení klystýru a oholení pár chlupů a proč vadí cévkování po porodu pokud se nemůžete vyčůrat - můj nelékařský názor je, že je lepší, když se dostane moč ven cévkou než vůbec ne. A ani mi nepřijde, že by autorka článku měla nějaké zvláštní výhrady, zdá se velmi spokojená. Možná přestane být - až se dočte,jaké hrůzy zažila. Sorry, trochu jsem se nechala unést, ale přijde mi, že tyhle informace dost straší prvorodičky, a do Vrchlabí se asi všechny nevejdou (i když někde dole jsem četla, že se tam rodí i ve sprchách - nevím, jestli je to zrovna dobrá vizitka nemocnice).
Předchozí