Přidat názor k článku Deník koule - dokončení

Ahoj Andie,

naprosto s Tebou souhlasím, Každá vnímáme ty "procedury" před nebo během porodu fakt asi úplně jinak. Jsem asi stejný případ jako Ty, protože jsem prošla taky vším - holení, klystýr, oxytocin do žíly mi kapal ještě na sále, doktor (mimochodem moc sympatický) mi tlačil na břicho atd. a nic mi z toho NEVADILO, ba naopak mi to POMÁHALO A VYHOVOVALO. Ono to bude asi přístupem lidí k těmto "procedurám". Každý má jiné potřeby a jinak všechno vnímá.

Nejvíc jsem překvapená a v šoku z toho cévkování (ostatní příspěvky zde v diskusi). Já jsem se třeba vyčurala hned na sále, ale holka, co byla se mnou na pokoji, říkala, že taky nemohla ještě na sále, nýbrž se normálně vyčurala až potom na pokoji. Nikdo z doktorů se tomu nedivil a nikdo jí kvůli tomu nedával žádné cévkování. Jaké natržení močové trubice proboha? To se dělá, aby se tomu předešlo, nebo jak? To jsem se teda úplně zhrozila.

Já osobně považuju za NEJVĚTŠÍ POSUN K LEPŠÍMU nebo DOPŘEDU skutečnost, že u porodu a před ním může být se ženou její partner (manžel). To mně teda pomohlo strašně moc, protože byl víc "při smyslech" a byl mi užitečný. Navíc hned po porodu choval malého, což byl nádherný zážitek. Škoda, že tohle nemohlo být již dříve. Ale zase záleží na každé z nás - setkala jsem se s názorem, že kamarádce by třeba muž u porodu vadil a asi by ho tam zliskala :-)). Takže to je důkazem toho, že i přítomnost otce o porodu (považovaná dnes za běžnou) je taky individuální. Stejně tak jako holení, klystýr, a polohy u porodu.

Fanatické komentáře cizinky, se kterými mám osobní zkušenost, raději nečtu. Asi umí česky, ale nechápe smysl napsaných vět. Dohádala jsem se s ní už jednou a je to k ničemu.

Andie, tak Tě zdravím, Irena