Hezká historka ... jen by mě asi nenapadlo se stydět natož omlouvat.
Můj synek (skoro 5 let) teď sprostá slova s oblibou používá, pokud nějaké řekne, tak se nehroutím, ani neříkám, že to smějí povídat jen dospělí. Řeknu, že je slovo ošklivé, nelíbí se mi a dál to nekomentuju. On ví ostatně naprosto přesně sám, že se říkat nemají, prostě to zkouší, protože je to zakázaný a tím zajímavý. Předpokládám, že ho to časem přestane bavit.
Jinak já školku vinit nemůžu (ač tamní výměna informací k rozšíření slovní zásoby jistě přispívá), protože ne že bych tedy používala sprostá slova v běžné konverzaci se synkem, ale přiznávám, že některých emotivních situacích (nejčastěji při řízení auta) se občas zapomenu, i když je dítko v doslechu. Vzhledem k tomu, že podle ohlasů se v žádné jiné rodině sprostě nepromluví jak je rok dlouhý, rozšířily se vulgarismy mezi předškolní mládež zřejmě od nás ... :-)
Předchozí