Přidat odpověď

Ahoj maminky. Můžete se se mnou podělit, kde je asi ta správná hranice mezi "dostatečně se věnovat dítěti" a "obhájit si i svůj klid". Moje téměř dvouletá dcerunka za mnou chodí neustále jak ocásek. Nenechá mne dojít na WC, najíst se, dodělat nějakou domácí práci a už vůbec ne si sednout k PC a vyřídit poštu či vyžehlit. Nevydrží si sama hrát déle než pár minut. Neusne sama, musí u ní stále někdo být. Je to pro nás už dost vyčerpávající a i včera jsem se dočetla v jedné knížce, že 2-leté dítě by mělo respektovat, že do některých místností nesmí, že občas musí nechat rodiče v klidu. V říjnu očekáváme další miminko a mám vážné obavy, jak dceru zabavit, když budu např. kojit nebo koupat. Nebo mi můžete doporučit nějakou knížku? Ještě by mě zajímalo, jak přimět tatínka, aby byl ve výchově důslednější. Denně mu vše vysvětluji, žádám, prosí, on pokýve hlavou že mám pravdu, že se "o to" pokusí, ale v praxi vždy sklouzne opět k rozmazlování.
Jo, a na nočník chodí sama od sebe, ale jen čůrat a jen, když je nahá. Kadí zásadně do plínky, a když ji nechám "jen" kalhotky, aby si je sundala než půjde na nočník, tak se počurá (kdekoli). Víte, co s tím?