Já se přiznám, že té metodě "klubíčka" moc nerozumím. Z jejího popisu vyplývá, že všichni vědí, kdo co ošklivého řekl a udělal,takže to veřejné pranýřování je, ne? Přišlo by mi vhodnější tyhle hříšky řešit samostatně s viníkem, a ne před celou skupinou dětí. Možná že to některým dětem vyhovuje, ale když si představím sama sebe třeba čtyřletou, všechny děti v klubíčku okolo mě a paní učitelka říká: "Dneska si budeme povídat o tom, jak je ošklivé říkat kamarádce krávo. Několikrát jsem to dneska ve třídě zaslechla ..." asi bych tam seděla rudá jak rajče i kdyby mě paní učitelka nejmenovala, protože bych dobře věděla, že jsem to řekla já, a že to vědí i všechny ostatní děti. No a to omlouvání a podání ruky - nechce se po dětech více, než dokáže většina dospělých? Nestačilo by dítěti v soukromí říci, co dělá špatně? Ta omluva a podání ruky stejně nepůjde od srdce, bude to taková první z řady pěkných přetvářek. Dospělý se taky obvykle neomlouvá za to, co někomu provedl naschvál.
Jinak - můj synek chodí do školky 3 měsíce, za tu dobu nedonesl jediné sprosté slovo. Jsem z toho naprosto užaslá, protože předtím chodil 7 měsíců do jesliček, a přinesl jich celou přehršel. Už jsme ho odnaučili je říkat, až teď někdy působí směšně mentorským dojmem, když jdeme okolo lavičky obsazené puberťáky, ze které se line "Ty p..o, ty k....e, ty k...o atd atd" a Martínek svým zvonivým hláskem sděluje:"Maminko, ty pánové říkají ošklivá slova, to se nemá!!!!"
A ohledně toho úrazu - kamarádka mi vykládala, jak jí volali z družiny, že její 8 letý syn přerazil spolužačce nos. Tak se tam hned rozjela, nos nakonec přeražený nebyl, ale krev z něj tekla pořádně, jak ji milý chlapec narazil hlavou na zábradlí. Když se ho kamarádka ptala, proč to udělal, řekl: "Protože si mě nevšímala". Když kámoška popadla dech, a řekla mu, že jsou i jiné metody jak přilákat pozornost děvčat, řekl jí:"Hm, mně to takhle přišlo nejrychlejší".
Předchozí