No, Markéto, narovinu - já při výchově našeho syna nemám příliš velkou zásobu "zbraní", jak synovi dostatečně účinně naznačit, že jeho chování není správné. Ono to po tom našem díťátkovi nějak moc snadno sklouzává. Takže rozhodně tenkrát mi zrovna tento způsob dost pomohl - do té chvíle jsem měla pocit, že všechny ty moje řečičky o tom, jak se to nedělá a jak to nebylo hezké, pouští jedním uchem tam a druhým ven.
Respektive - on už syn taky trochu poporostl, takže dneska už je to s ním o něco lepší než tehdy. Někdy má docela rozumné chvíle - a taky už v něm trochu začínám cítit i špetku té pokory, která je nutná k tomu, aby se člověk nezačal považovat za pupek světa. I už dává najevo soucit s námi (příšernými:-)) rodiči, i se omluví, když něco vyvede (upřímně), i se někdy chová docela zodpovědně. Občas mívám pocit, že přece jenom lehce "rozum bere":-)
M.
Předchozí