Přidat názor k článku Mé děti nepatří státu

Ještě doplnění, protože teď s odstupem koukám, že jsem v tom moc jasno neudělala. Dneska to s tou přesností vyjadřování nějak nezvládám.

Takže k našemu virtuálnímu, doma vzdělávanému, fotbalistovi - angličtina je něco, co mu vybrali rodiče. Nese s sebou podobný kolektiv jako škola a podlě mě by měla dítěti pomoct zvykat si, že si nemůže vybírat všechny lidi, s kterými má přijít do styku. Ale že se musí učit vycházet i s těmi, co mají jiné zájmy a jsou mu třeba i protivní. No, a ten fotbal je něco, co si vybral sám, z vlastního zájmu a setkává se při něm se stejně naladěnými kluky. Mě přijde důležité dát dětem možnost volby, nechat je najít, co je baví a v tom je pak podporovat. Hlavně je netlačit do něčeho, co jsme chtěli dělat my a z nějakých důvodů nemohli.

Jarko - zatím jsem slyšela jen o dětech, které z domácí školy přecházely na osmileté gymnázium, tedy do nově se tvořícího kolektivu. Ale jinak bych tipla, že co se kolektivu dětí týče, nebude přestup do školy horší, než při změně školy při stěhování. Víc bych se bála učitelů, aby se mezi nimi nenašel nějaký(á) s potřebou dokazovat si vlastní nepostradatelnost pronásledováním dítěte. Někdo se snahou ukázat za každou cenu, že rodina ve výuce selhala (bez ohledu na to, kolik toho dítě skutečně umí).