Přidat názor k článku Když se potomci nechtějí svěřovat

Byla jsem (a jsem) uplne stejna. Maminka je extrovert, neustale ventilujici sve napady, neustale hovorici, kdyz o tom premyslim, ne az tolik o svych pocitech, ale mluvi hodne o svych znamych, praci, dovolenych, vesela pro vsechny me pribuzne uzasna teta ...
Taky ji trapilo, ze se ji nesveruji a nevypravim ji o svych pocitech, na druhou stranu jsem nevidela duvod.
Kdyz jsem predtim potrebu mela, tak reagovala tak, ze uz jsem priste nechapala duvod a smysl neco ji rikat.
Ve dvanacti letech "sexualni" vychova. Napadlo me, ze po pul roce co mam menstruaci bych ji to mohla rict (kamaradky se obvykle s maminkami o takovych vecech bavily) - reakce "vlozku mas?" ... "jo" ... Konec rozhovoru.
14 let, pravidelne mdloby, zvraceni, krece pri menstruaci .. jednou si toho vsimla. Reakce: "Co je ti?" ... "mam menstruaci" reakce "Jseš vadná"
Pozdeji ji vadilo, ze nemam zadny pubertalni komplex, tak mi je hledala. Kdyz jsem ji rekla, at je rada, ze si nic nedelam z toho jak jsem vysoka jaka mam kolena atd, ze se zkratka beru jaka jsem a resim jen veci ktere muzu zmenit, tak rekla, ze ji vadi, ze nemam zadny komplex.
Pozdeji mi jen rikala, ze jsem stroj, ze nemam srdce, to me velmi povzbuzovalo k tomu byt otevrena.

Mam maminku rada, mozna jsem v te dobe byla precitlivela (i kdyz jsem stale precitlively introvert - takze to nikdo nepozna), hledam temata o kterych se s ni bavit, aby mela co vypravet znamym jakou ma dceru a co delala jeji dcera, ale o pocitech s ni nemluvim nikdy. Je pravda, ze se tak chovam i ke svemu priteli a toho to trapi, ale tam mam naopak veskerou snahu rict co citim, protoze mu zkratka verim, vzdy mi pomohl a chci aby vedel, ze kdyz se divne tvarim, nemuze za to on ...
Jsem zvedava jaka budu matka :)