Přidat názor k článku Deník koule - dokončení

Bibi, chapu ze mas toho dost s narocnym zamestnanim a s malymi detskama. (Jsem vlastne ve stejne situaci jen mam o detsko mene). Proto je zvlast mile, ze tady na netu ukazes si nejenom zhodit par odbornych nazoru ale i diskutujes. Jestli je to boj s vetrnymi mlynami, to nevim. Vidim na Rodine uctyhodnou snahu sirit osvetu o pravech rodicu a pacientu a menit zdravotnickou kulturu. Nevim jsestli existuje nejaka dalsi moznost v CR menit pomery nez obcanske hnuti a formovani verejneho mineni. Trzni vztahy v ceskym zdravotnictvi nefunguji – lekari a kliniky maji pacientu dostatek, pojistovny plati malo, pozde a muzou i nezaplatit, a nikdy v Cesku nemela jsem pocit ze nekdo o mne jako o klientku stoji. Mozna v Praze, ktera asi je o soukrome nadstandartni zarizeni bohatsi, je to jinak, ale v Brne vladnou socialisticke totalitni pomery vsemocnosti arogantnich doktoru.
Mozna moje ucast v teto konkretni diskusi te zmatla, ale pomerne malo zasahuji do diskusi ohledne smyslu nekterych porodnickych praktik – jedine ve pripade, kdyz nekdo tvrdi nejakou spornou vec jako absolutni pravdu anebo se pta. Co mne v Cesku skutecne zere krev, je kulturni uroven zdravotnickych sluzeb a naprosta nezavislost zdravotniku od svych pacientu. V porodnictvi konkretne, mne se nelibi velice omezene a systemem nepodporovane moznosti rodit se svoji PA nebo doktorem. Nikde jinde jsem nerodila, ale pokud muzu porovnat vztah k pacientovi s beznymi problemy, tak z ceskeho zdravotnictvi se fakt stava posledni bastou totality. Neni asi uplne fer porovnavat Cesko se zapadem, ale oddechnout se z ulevou uz se da i v nejake provincni soukrome poliklinice na sever od ceskych hranic. (Ja cestuji pomerne casto , ach jo, temer porad, a i s rodinou, takze nejake porovnavaci zkusenosti z aktualni doby uz mam.)
Co se tyka tveho prispevku o zbytecnosti nekterych praktik: osobne proti monitorovi nemela jsem nic, jedine to, ze je to skandalne nepohodlna, robustni a tezka vec v ere bezdratovyvh informacnich siti. Asi ilustruje uz odveky udel porodnictvi, ktere pritahuje pramalo pozornosti chytrych lidi. Neni to ovsem pravda, ze pravidelne monitorovani je absolutne nutne u fyziologickeho a nemedikalizovaneho porodu. Prece moc dobre znas argumenty tzv. alternativnich porodnickych praktik (porodnich domu a domacich porodu) ze zemi, kde se to provozuje jako legalni soucast porodnickeho systemu. U zdravych zen maji statisticke vysledky, ktere jsou srovnatelne s vysledkami v dobre vybavenych porodnic. Technicka kontrola poskytuje spise dokumentaci, kterou porodnik potrebuje ve pripade prusvihu. Nicmene nemam zazle ceskym porodnikum, ze trvaji na pravidelnym monitorovani – alternativni porod v Cesku zatim neni pravne jisteny. To, co mam spise za zle tvym kolegum, kteri tady obcas zhodi nejaky „odborny“ nazor, je lez, ze je to problem medicinsky a ne pravni.
Nicmene, v Cesku jsem zvolila rodit v porodnici, a s monitoringem jsem pocitala. Muj udiv se vztahuje ne na nutnost zbudit miminko, ale na zpusob, jak bylo zbuzene. Nechapu, proc ho nemuze zbudit pohybem a potrepanim matka samotna, proc na nej se musi nekdo necekane se vrhnout. Prece i ona i miminko maji pred sebou tezky den. Bezprostredne na zatroubeni jeho srdicko muj syn zareagoval tak, ze uz mne chystali na CS. Abych nemela pochybnosti v jak zodpovedne spolecnosti se nachazim, nikdo mne za to neomluvil se a nepriznal svoji chybu, ve svoji puvodni neprijemnosti (byla noc) spise pritvrdili. Potom, co duvody na CS pominuli, doktorka nechala mne pozde noci „ spat a odpocivat“ na operacnim stole. PA uz neprisla aby mne se alespon zeptala jestli mi nic nechybi, a aby rekla kde je zachod, kde je mam hledat jestli budu neco potrebovat a ty jine normalni veci, ktere rikaji vsichni slusni lide pokud chteji, aby nekdo u nich se citil dobre. Proc jsem ten operacni stul neresila sama, ptala jsem si sebe potom asi 2500 krat – neni to pro mne zdaleka typicke chovani. Byla jsem moc vystresovana nevlidnym prijetim a nasledujici komplikaci (PA byla priserna mrcha, na stesti rano ji vystridala hloupa ale hodna holcina). Doufala jsem ze ti bolesti co citim, uz je ten nejhorsi porod, a ze rano porodim a budu uz to mit v krku. No blbost, ale jsem si jista, ze moje osobni PA nebo lekarka tak se mnou by nezachazela. Nestalo by se mi to take, jestli bych nebyla mezi svinemi, ktere o svoji praci premysli – to mne rekli vsichni s kterymi jsem se bavila o svem porodnim zazitku, ale nepochazeli z Ceska. Nestalo by se take v klinice, ktera se prezentuje jako vstricna k prirozenym schopnostem zeny rodit (tak se Buhunice prezentovaly uz v teto dobe)– a mysli tu svoji ideologii vazne.
Zopakovala jsem historku tady asi uz potreti, omlouvam se vsem kdo omdleli nudou, ale chtela jsem, abys to mela cele pro ilustraci, o co mne jde (nejsem tady typicka frustrovana predporodni pripravou - v Bohunicich uz tehdy to se nedelalo. Povrchne tam se kopirovaly pomery zapadnich porodnic, kde se primar stazoval).
Urcite se ozvu, ale temat pro rozhovor budeme muset vymyslet jiny. At se tvoji broucci rychle uzdravi (rikala jsi ze jsi na ocr?)!