Přidat názor k článku O Bílém kocourkovi

Faráři že brojí proti pověrám? No možná takoví jsou, ale jak kteří. U nás ve městě máme dva: jednoho (katolického), který když mně večer potká se psem na procházce (černý NO) tak se přežehná křížem a jedou manželovi povídal něco o tom, že bychom doma neměli mít toho ďáblova zplozence.... (a není to jeho obavou ze psů, protože druhou fenku, NO, která je tříbarevná má rád - to jen tu černou nemůže vystát).
Druhá paní farářka církve ČSH má ráda psy bez "barevného rasizmu", ale kočku do baráku (starší objekt, kde se potřebovala v různých kůlnách na dvoře zbavit myší) černou nachtěla - že by se starší lidé, co do motlitebny chodí, mohli bát.... Takže ten strach z "černých koček" ja asi mezi lidmi dost rozšířen a ne všichni faráři se tuto pověru snaží vymýtit.
Pohádka je zajímavá, myslím si, že děti by mohla zaujmout. Co já bych vynechala to by byla spíše ta historka o nevěrné kočičce, která - sama rezavá s rezavým manželem - má mourovatá koťata...
O rasizmu mezi kočkama tam není ani půl slova - naopak, lidé černou kočku nechtějí, kočičky ji mezi sebe přijmou ať je bílá, nebo černá..... protože barva u nich není podstatná. To se mi zdá naopak velmi nerasistické....
A to odbarvení kocourka? že je nereálné? A sežrání Karkulky vlkem a po té její "vyskočení" z rozpáraného vlčího břicha? A mluvení Mikeše? Nebo mouchy a mravenců ve Zlatovlásce? Myslím si, že tyto nereálné věci budou brát děti asi rovnocenně.
Takže závěrem - já bych pohádku brala.
Simča