Mě by stejně homeopatie "na hlavu" nepomohla, když tomu nevěřím. Prostě vzít si prášek na hlavu je mi proti srsti. Na zdravotní projevy (alergie) používám bylinky, průplachy dutin, zdravou stravu, jógu a k tomu sleduji kdy a jak a proč moje tělo takhle reaguje a čtu v tom jako v knize, tělo mi vlastně napovídá a vede mě. Taky jsou to všechno jen pomůcky, tělo vyjde vstříc hlavě, ale není to prášek "na hlavu". Zatím jsem s tím vyšla, pokroky tu jsou. U potomků uvidíme, nechci jim předsouvat žádné vlastnosti a už vůbec ne bloky.
Možná kdybych se na své emoce dívala jako na půlnapůl chemickou reakci a duši, věřila bych, že mě terapeut a léky dovedou k správnější chemické reakci, ale já vidím jen tu duši, která se pouze chemickou reakcí projeví.
Jakže tedy homeopat odbourá blok u nenarozeného dítěte? Já si s mimčem taky přes pupek povídám a vysvětluji mu všechno, snažím se být v pohodě a když nejsem, pěkně mu to vysvětlím a cítím, že je to tak dobře. Ale podobnou konzultaci u lékaře si dost dobře nedovedu představit.
Jedna věc je si svoje bloky najít a ta druhá na nich začít účinné pracovat. A určitě jdu po té méně snadné cestě a možná by to jinak fungovalo rychleji. A jestli moje děti nebudou chtít, můžou se pro mě za mě cpát práškama, když jim to s jejich bloky pomůže. Oni budou věřit něčemu jinému než já a budou jiní, nejlépe lepší:-). Eva
Předchozí