Evi,
zcela jistě jdeš po správné cestě. Každá cesta, kterou si vybereme proto, že je blízká naší duši je správná, zcela jistě instinktivně cítíme, co je pro nás dobré. A je úplně jedno, jakou cestou k vnitřní rovnováze dojdeme, jsme každý jiný. Kolik lidí, tolik cest.... Už jen to rozhodnutí, nesedět na místě, nečekat, co pro nás udělají ostatní (medicína, pilulky...) je začátkem pokroku. A věř, že ani já nevidím chemické reakce (i když jsem je vlastně vystudovala..). Náš život podstatně víc ovlivňuje právě to, co nikdo neviděl, nepopsal, nezaškatulkoval. Je úžasné tohle vědět.
Děti dozajista mohou být lepší než my, mohou se vyvarovat našich chyb. Když budou chtít... :-)) Hezký podvečer. Š.
Předchozí