Ve "Vyšší řád světa věřím" a nedávno jsem četla knihu Nahá žena na střeše, což je pohled na biblické příběhy jinak, nedívá se na biblické příběhy jako na příběh, ale jako na symboly.. Jsem otevřená k těmto věcem, pouze náboženství jako takové považuji za výtvor člověka a neoslovuje mě, většinou se příliš komplikuje samotná víra a většinou spoustu věci předkládá jako hotovou věc (nejvíce se ale setkávám s katolíky, jinde by mi to asi bylo sympatičtější) a tím nevyužívá své možnosti. Myslím, že naše tělo je skvělý prostředek, jak se může vyšší řád světa, či jak to nazvat, skvěle prosadit a dát o sobě vědět.
Včera jsem přemýšlela, kam to vlastně směřuje, zda k dokonalosti jedince, či k vývoji lidstva jako takového. Protože věřím a cítím, že naše děti vlastně už na začátku začínají dále než my. Třeba k tomu tvorečkovi uvnitř sebe cítím kromě lásky i úctu a myslím, že už teď mě naše spojenectví zase posunulo o kus dál. Jen se někdy bojím, aby se nenaučilo mé chyby nebo si díky nim nevytvořilo nějaké potíže už v bříšku. Eva
Předchozí