Přidat názor k článku Do poslední kapky mléka aneb Kdo nekojí s námi, kojí proti nám!

Mila Monty, uprimne jsem se nad tvym prispevkem pobavila. Ja sice spadam do kategorie matek dlouhokojicich, ale abych plnou pravdu priznala, tak hlavnim duvodem byla predevsim moje pohodlnost. Kdyz se mi narodilo mladsi ditko, starsimu bylo 1 a trictrvte - v tehotenstvi jsem na jakekoliv ukoncovani cehokoliv nemela ani pomysleni, po porodu tim mene. Rano to v nasi manzelske posteli vypadalo jako v kibucu, kdyz odjedou vsechny matky a zustane pouze jedna dobrovolnice. Resili jsme to (tak ajko s dudlikem) pomerne kratce pred tretimi narozeninami - vstup do skolky. Mladsi se vice mne odstavilo asi v roce a trictvrte, do te doby pro me bylo nepredstavitelne, ze bych mu v noci chystalo cokoliv k piti, takze prisel po svych prisal se a zalehl mezi nas:-) Nicmene presne jak pises, proste existuji dve kategorie kojicich zen - jednu kojeni "vysava", tak pak se prejida a hubne a deprimuje sve obtloustle okoli, druha pak pekne jak zviratka na zimu sysli kilecka a potesene kyne. Ja osobne tedy kynu - takze rovnez odevni velikost 46 asi po pul roce kojeni a dalsi roky dost usilovna snaha tento hranicni limit neprekrocit. Vzdy jsem byla kojenim nadsena a ted ve 33. tt se uz vazne tesim, az se mrnousek prisaje. Ale myslim, ze nic se nema prosazovat nasilim. Moje agilni kamaradka, horliva stoupenkyne kojeni, kojila takrka do 4 let a ani ne rok na to se detatku objevilo astma. Takze je to vazne to nejlepsi, co muzete pro sve dite udelat, je to moc prijemne (kdyz je vse v poradku) a moc pohodlne, ale jestli to z jakehokoliv duvodu nejde, svet se bude tocit dal.
Zdravi Monika