Přidat názor k článku Do poslední kapky mléka aneb Kdo nekojí s námi, kojí proti nám!

Milado,
přispěju jedním případem z praxe.
Alergik jsem začala být v osmi letech. Zhruba v jedenácti jsem začala mít potíže s průduškami. PĚT LET trvalo, než někoho vůbec napadlo ověřovat, jestli NÁHODOU nemám průduškové astma. Těch pět let jsem dostávala léky typu Bromhexin, které byly samozřejmě k ničemu. V 16ti mi doktorka začala psát kodein. V osmnácti po změně doktorky nová doktorka pravila, že kodein je návykový a napsala mi opět Bromhexin.
Říkám jí "nezlobte se, paní doktorko, ale já nejsem nastydlá, já mám sezónní průduškové astma a ten kodein mi jakž takž pomáhá, ale Bromhexin, to je mi úplně k ničemu". Dostalo se mi odpovědi, ze kodein se už skoro vůbec nepředepisuje, protože ho zneužívají feťáci. Asi mne podezírala, že za nejbližším rohem střelím recept nějaké smažce. Dalších pár let jsem si kodein sháněla přes kamarádky zdravotní sestřičky "načerno", protože s nějakým Bromhexinem bych se mohla jít leda tak klouzat. Navíc udušená.
Když mi letos NOVÁ IMUNOLOŽKA předepsala na astma kortikoidy (Pulmicort), bylo to POPRVÉ po neuvěřitelných SEDMNÁCTI LETECH od vzniku choroby a DVANÁCTI LETECH od jejího rozpoznání.
Taky hezké, ne? :o)