Přidat názor k článku Dopis mrtvému synovi

Máte úplnou pravdu v tom,jak bych se cítila být v kůži Marty a co by mě v tu chvíli vůbec nezajímalo. Vím moc dobře jak bolí ztráta milované osoby během několika minut v jednom dni... Nepřirovnávala jsem dítě k cestovce,to by bylo cynické a počínání paní Marty naprosto chápu,rozumím a soucítím s ní. I přesto však nesouhlasím s pohrdavým označováním doktorů,ale dá se to v takové situaci chápat. Taky si nedokáži tu osvětu představit. Osvěta má smysl tehdy,když svým zodpovědným chováním může obyčejný člověk nemoci předejít. Např. když chce člověk jet do tropických krajů,nechá se očkovat před hodně častou tropickou nemocí,protože odjíždí do míst,kde je pravděpodobná. Kdybych takovou nemocí onemocněla tady(třeba by ji náhodou nějaký cizinec na mě jakkoliv přenesl),také nebudu obviňovat lékaře z toho,že mě automaticky v dětství neočkoval,když vakcína je k dispozici a choroba mě může zabít za pouhých 24hodin. V uvedeném příběhu bylo řečeno,že chlapec neměl mimo teploty žádný z uvedených příznaků,že nemoc vlastně nemusí poznat ani lékař a že nákazu můžeme získat úplně kdekoli a při jakékoli činnosti. Co tedy zasvěcený člověk může s takovými beznadějnými informacemi dělat,aby nemoci zabránil?